Účet za digitalizaci
Hospoda se zdigitalizovala a přišla faktura na dvacet tisíc. Štamgasti se nemohli shodnout, kdo ji zaplatí. Pak Bára objevila v balíčku ještě jednu položku.
Faktura přišla v úterý. Elektronicky, jak jinak, takže ji Bára musela vytisknout, aby ji Mirek mohl držet v ruce a dívat se na ni.
„Digitalizace podniku, balíček Komplet,“ četl Mirek. „Platební terminál, web, QR menu, cloud. Devatenáct tisíc devět set devadesát.“
„A kdo to zaplatí?“ zeptala se Jarmila.
Otázka visela nad stolem u okna jako kouř za starých časů.
„Rozpustit to v ceně piva,“ navrhl Venca a už kreslil na tácek. „Koruna na půllitr. Makro to unese. Za šest let splaceno, pak čistej zisk.“
„Za šest let přijde další digitalizace,“ řekl Mirek.
„Můj švagr měl v devadesátkách web zadarmo,“ ozval se Pepa. „Udělal mu ho synovec. Blikal na něm nápis Vítejte a měl počítadlo návštěv.“
„Kolik tam bylo návštěv?“ zeptala se Bára.
„Čtyři. Ale stabilně.“
Bára zalistovala fakturou. „Počkejte. V balíčku je ještě jedna položka. Digitalizace archivu.“
Archivem byla krabice od bot pod výčepem. Mirek do ní třiadvacet let házel účtenky s čárkami, které se z nějakého důvodu nedoplatily. Nikdy je nevymáhal. U štamgastů se to nějak vyrovná, říkával.
Bára krabici naskenovala a systém si čárky přečetl. Všechny. I ty z devadesátého osmého.
„Okej,“ řekla a otočila k nim notebook. „Pepa, čtyři tisíce sto dvacet. Hlavně roky 2004 až 2009.“
„To jsem nebyl já. To pil švagr na mě.“
„Švagra tu nikdy nikdo neviděl,“ namítl Venca.
„No vidíš, jak byl nenápadnej.“
„Venca, šest tisíc tři sta.“
„To je statisticky vyloučený. V roce 2011 jsem nepil vůbec, to jsem byl v korekci.“
„Karel, devět tisíc osm set. Poznámka: investiční piva na založení čtyř firem.“
Karel tu ten večer nebyl, ale všichni se shodli, že kdyby tu byl, navrhl by konverzi dluhu na podíl v hospodě.
„A já?“ zeptala se Jarmila.
„Nula.“
„Samozřejmě.“
Bára sečetla sloupec. Dvacet tisíc dvě stě dvacet. Jarmila si to přepočítala na okraji křížovky a kývla. Digitalizace zaplacená a ještě zbyde dvě stě třicet na nové tácky.
Venca se díval na notebook, pak na krabici, pak na Mirka. „Mirku, vždyť ty jsi to dvacet let nevymáhal.“
„Já ne,“ řekl Mirek a zasunul krabici zpátky pod výčep. „Papír odpouští. Databáze ne.“
Pošli to někomu, kdo má taky svého Vencu
Příběh je fikce. Hospoda U Posledního argumentu i všechny postavy jsou vymyšlené. Štítky: #technologie #peníze #digitalizace
Pokračování u stolu
Další historky z hospody
Chatbot, který dával všem za pravdu
Bára postavila na výčep tablet s umělou inteligencí, který bere objednávky a povídá si s hosty. Štamgasti si ho okamžitě oblíbili. A to byl ten problém.
Body za dobré nápady
Bára zavedla v hospodě bodovací systém pro dobré nápady. Karel odevzdal první večer třicet sedm návrhů. Na konci měsíce vyhrál někdo úplně jiný.
Tři schůze a jedna Jarmila
Stůl u okna se viklal tak, že Vencovi při každé zmínce o inflaci přeteklo pivo. Štamgasti se rozhodli to řešit systémově. Se zápisem a pracovní skupinou.