Proč byl internet za starých časů rychlejší

„Za nás byl internet rychlejší,“ prohlásil Pepa a nechal tu větu chvíli působit.

Bára zvedla oči od telefonu. „Pepo, ty jsi měl modem. Ten pískal.“

„Právě. Když pískal, věděls, že pracuje. Dneska nepíská a nevíš, jestli pracuje, nebo tě jenom sleduje.“

„Máme tisíckrát rychlejší připojení.“

„Připojení jo. Internet ne.“ Pepa se poposadil, jako vždycky, když se chystal vysvětlovat. „Švagr měl modem, když ostatní ještě psali dopisy. Platilo se od minuty, takže člověk musel vědět, co chce. Připojil ses, zjistil počasí, odpojil ses. Minuta a hotovo. Dneska chceš zjistit počasí a za čtyřicet minut koukáš na chlapa, co v Japonsku brousí nůž.“

„To je relaxační content,“ ohradila se Bára.

„A počasí nevíš.“

Venca zvedl prst nad půllitrem. „Statisticky má pravdu. Rychlost přenosu roste, rychlost odpovědi klesá. Klasická divergence.“

„Fajn,“ řekla Bára. „Tak test. Zeptejte se mě na cokoli.“

„Kolik váží slon?“ zeptal se Venca. „Africkej.“

Bára vyťukala dotaz. Telefon se jí nejdřív zeptal, jestli souhlasí s cookies. Pak, jestli souhlasí s cookies partnerů. Pak jí nabídl odběr novinek, aplikaci, notifikace a slevu na první nákup. Mezitím přišlo čtrnáct zpráv ze skupiny ročníku.

První článek začínal vzpomínkou autorky na to, jak jako malá holka poprvé viděla slona v zoo. Druhý odkaz vedl na video, které nešlo zastavit. Třetí tvrdil, že se sloni bojí včel. To Venca nevěděl, a tak se nahnul blíž.

Za dvacet minut seděli oba nad videem kapybary, která se koupe v horkém prameni s pomerančem na hlavě. Ani jeden si nepamatoval, jak se tam dostali.

„Tak kolik váží ten slon?“ zeptal se Pepa.

Bára zamrkala. „Jakej slon?“

„Šest tun,“ řekl Mirek od výčepu a dál leštil sklenici. „Samec. Samice míň.“

Všichni se k němu otočili.

„Odkud to víš?“ zeptala se Bára.

„Venca se na to ptal v roce 2009. A předtím v devadesátým osmým.“

Pepa se spokojeně opřel a dopil.

„Vidíte? Mirek je jako internet v devadesátkách. Neví všechno. Ale odpoví hned a nechce souhlas s cookies.“